rukojeť, rukověť (†rukovět Pal. aj.), -ti ž. (mn. 1., 4. -ti, 3. -tím, 6. -tích, 7. -ťmi) 1. (čast. rukojeť) držadlo: hůl se stříbrnou r-í; r. meče; uchopit kladivo za r. násadu, násadec; rukověť u zvonku (Rais); kostěná rukověť (John); tech. část přístroje sloužící k jeho ovládání: pevná, otočná, knoflíková r. 2. (zř. zast. rukojeť Ath.) příručka 1: praktické r-i; r. správné češtiny; → zdrob. k 1 *rukovítka, -y ž. (Čap.-Ch., Baar), *rukovítko, -a s. (6. mn. -ách) (Mach., Baar)