rytmus, -mu m. (6. j. -u) (z řec.) 1. pravidelné střídání fází něj. děje; způsob tohoto střídání: r. veršů; divoký r. kvapíku; pochodový r.; taneční r.; r. jedoucího vlaku; kolébat se v rytmu; bubnovat do rytmu taktu; přen. pokojný r. vesnického života (Drda) chod; hud. pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných dob; liter. střídání slabik krátkých a dlouhých (rytmus časoměrný) anebo slabik přízvučných a nepřízvučných (rytmus přízvučný) podle určitých pravidel; jaz. jisté pravidelné uspořádání slovních přízvuků, dlouhých slabik n. jiných prvků zvukových; fyziol. srdeční r. pravidelné střídání systoly a diastoly; biologické rytmy pravidelné opakování urč. pochodů v živých organismech; sociol. vývojový r. společenský; výtv. střídání, opakování urč. prvků: r. ornamentu 2. rytmy mn. řidč. poněk. zast. verše: nejlepší rytmů skladatel (Wint.); rytmy o lásce