sůl, soli ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -ím, 6. -ích, 7. -emi) bílá práškovitá n. kusovitá látka užívaná k solení pokrmů, jako chem. surovina ap.: kamenná, stolní, jemná s.; podat chléb se solí; špetka soli; jódování kuchyňské soli; konzervovat solí; koupelová, karlovarská s.; minerální soli; dobytek lízá s.; ust. spoj. hovor. oblek z látky pepř a s. šedobíle a šedohnědě kropenaté; potřebovat něco jako s. (soli) velmi nutně, naléhavě; ♦ být, stát se někomu solí v očích velmi protivný, nepříjemný; nemá, nevydělal by si ani na s. vůbec nic; paráda (ap.) být musí, i kdyby na s. nebylo za každou cenu, stůj co stůj; být (pepřem i) solí všedního života něčím potřebným, nutným; (o významné osobnosti:) být solí země (bibl.); potrav. kuchyňská s.; miner. kamenná s. halit, chlorid sodný (chem.); zeměd. hořká s.; s. dobytčí, krmná mletá surová kamenná sůl denaturovaná krevelem a pelyňkem; chem. sloučenina kyseliny a zásady: s. kyseliny sírové síran; s. kyseliny fosforečné fosforečnan; kyselé soli; zbož. žlutá, červená krevní s.; → expr. zdrob. solička, -y ž. (Olb.)