samostatný (*samostatní Ner.) příd. 1. existující sám o sobě, odděleně, jakožto celek: umístit něco v s-é budově; s. byt; s. pokoj oddělený, zvláštní; s-á odborová organizace; věnovat otázce s-ou kapitolu; zvláštní, s. význam slova; dnešní městské čtvrti byly dříve s-é obce; každý byt má s-é příslušenství své vlastní; voj. s. prapor; jaz. s. větný člen (např. citoslovce, vokativ ap.) 2. nezávislý (politicky, hospodářsky ap.): s-é knížectví; s. stát svrchovaný; s-é zřízení; být hospodářsky s.; s-á žena 3. (zvl. v předsocialistické společnosti) vykonávající svou činnost, své zaměstnání (o člověku), konaný (o činnosti) nezávisle, ne v námezdním poměru: z tovaryše se stal s. mistr; zařídil se pro sebe jako s. zámečník; s. podnikatel; – práv. s-á činnost zejm. činnost literární, umělecká n. vědecká; (dř.) provozování živností, řemesel, stavebního podnikání, svobodných povolání ap. 4. nepotřebující (v práci, v jednání ap.) pomoci, rady; konaný bez cizí pomoci, rady: děti jsou už s-é dovedou se samy o sebe postarat; s-é děvče; být nesamostatný; s. vědecký pracovník kt. nepotřebuje vedení; – s-á práce; s-é rozhodování; sport. publ. (útočník) po s-é akci vstřelil gól po individuálním úniku, bez souhry s ostatními hráči 5. neřídící se žádným vzorem: s. myslitel osobitý, originální; mít s-é názory; vést k s-ému myšlení; → přísl. samostatně: s. stojící zvonice; s. organizované a místně oddělené provozovny; s. hospodařící jednotky; posuzovat problémy s., každý zvlášť; – vést si velmi s.; pracovat, rozhodovat s.; – s. hospodařící rolník kt. není členem družstva, jednotlivě hospodařící; – s. se vyvíjet; úč. s. bilancující složka součást podniku n. jiné organizace, kt. vede samostatnou účetní evidenci; → podst. samostatnost, -i ž.: řidč. s. slova ve větě; – státní s.; vybojovat si s. nezávislost; uhájit, ztratit s.; hospodářská s.; – řidč. s. hospodaření; – tvůrčí s.; s. úsudku