samovláda, -y ž. 1. neomezená vládní moc jednotlivce; autokracie: carská s. absolutismus; lid utiskovaný s-ou; přen. námořní s. (Lid. nov.) úplné ovládání moří *2. samospráva 1: s. obecní (Havl.) *3. sebevláda: nabýt (v rozčilení) s-y (Pfleg.); samovládce (5. j. -ce) (†-vladař Havl., Tyl), -e m. (samovládkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo má neomezenou vládní moc; autokrat: neomezený s. absolutista 1; tyranský s. despota; přen. expr. v rodině byl s-em; samovládný (†-vladařský Havl.) příd. 1. mající všechnu vládní moc, neomezeně vládnoucí; autokratický: s-á moc absolutistická; s-á zvůle despotická; s-é sklony *2. samosprávný: bratrstvo s-é (Jir.); → přísl. samovládně: s. rozhodovat; †samovladařství, -í s. samovláda 1 (Havl.)