samozřejmý příd. (sám sebou) zcela zřejmý; nepochybný, evidentní, patrný 1, jistý 1: ta věc je zcela s-á; bylo to prosté a s-é; dělal to s takovou s-ou velkolepostí (Maj.) přirozenou; s. požadavek; je s-é, že zůstaneš u nás; je s-o, že se neuskuteční vidina zlatého věku (Pražák); → přísl. samozřejmě: řekl to úplně s.; nese trpělivě a s. svůj úděl; půjdeš do divadla? S. ovšem, zajisté; → podst. samozřejmost, -i ž.: přijímat se s-í