sebevědomí, -í s. vědomí vlastní hodnoty, důležitosti; sebejistota: mužné s.; dělnické s.; národní s.; úspěch zvýšil jeho s.; vrátilo se mu s. sebedůvěra; → expr. zdrob. *sebevědomíčko, -a s. (K. Čap.); sebevědomý příd. sebejistý, hrdý 2 1. vědomý si vlastní hodnoty, důležitosti: s-é mládí 2. projevující sebevědomí: s. úsměv; s-á chůze; → přísl. sebevědomě; → podst. sebevědomost, -i ž.