sebevrah, -a m. (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) (*sebevrahyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Čap.-Ch.) kdo spáchal sebevraždu: šílený s.; pohřeb s-a; sebevražda, -y ž. zavraždění sebe samého, dobrovolná smrt: spáchat s-u; sebevražedník, -a m. (6. mn. -cích) (sebevražednice, -e, sebevražedkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, ž.) řidč. sebevrah: hroby s-ů; sebevražedný příd. k sebevražda: s. úmysl; s. pokus; přen. s-á politika; s-á válka vedoucí k vlastní záhubě; → přísl. sebevražedně; → podst. sebevražednost, -i ž. sklon k sebevraždám: příčiny s-i