sedlo, -a s. (2. mn. -del) 1. jezdecké sedadlo (na koni): kožené s.; vyšvihnout se do sedla; sedět pevně v sedle, přen. hovor. mít pevné postavení, ovládat situaci; vyhodil ho ze sedla, přen. hovor. zbavil ho postavení, moci, odloudil mu děvče ap.; udržet se v sedle, přen. hovor. uhájit své postavení; pomohl mu do sedla, přen. hovor. k pevnému postavení, k moci ap.; voj. soumarské s. 2. sedadlo motocyklu, jízdního kola ap.: závodní s.; dětské s. 3. prohyb mezi dvěma vrchy n. horskými hřbety: horské s.; geol. antiklinála 4. co nějak připomíná sedlo (ve význ. 1): řem. (v krejčovství) horní, odděleně ustřižená část zadního n. předního dílu oděvu; tech. s. ventilu pevná část ventilu, na kt. dosedá část pohyblivá; hut. nálevkovitá část vysoké pece mezi šachtou a nístějí; stav. krátký trámec, jímž se podpírají průvlaky n. hlavní trámy nad sloupem; betonový podklad pro vkládání potrubí do země; u kamenných schodů část, kt. zapadá do drážky následujícího stupně; anat. turecké s. jamka v klínové kosti, v níž je uložena hypofýza; zool., zeměd. velmi odlišně zbarvená skvrna na hřbetu (n. na bocích) někt. živočichů: pes s hnědým sedlem; → zdrob. sedélko, sedýlko v. t., expr. sedélečko, sedlíčko, -a s. (6. mn. -ách)