semeno, kniž. a zast. símě, sémě, semena, -ene s. (j. 3. -u, -i, 6. -u, -i, -ě, 6. mn. -ech) 1. (též hromad.) plod rostlin (n. jeho část) obsahující zárodek budoucí rostliny: s-a ze šišek; s. vzklíčilo, vzešlo; pěstovat květiny ze s-e; olejnatá s-a; hromad. jetelové, trávní s.; mrkev ponechaná na s. k vysemenění; přen. kniž. símě jeho slov vzcházelo požehnaně (Zey.); zlé semeno rozséval (Tyl) zlo, rozbroje; dračí s. dílo přinášející zhoubu; símě rozbrojů, pochyb ap. zdroj; ♦ nechat (si) něco, někoho na s. jako počinek, zárodek pro další rozmnožení, růst, rozvoj; bot. rozmnožovací orgán kvetoucích (semenných) rostlin, obsahující zárodek, výživné pletivo a obaly 2. biol. poněk. zast. samčí zárodečná buňka; spermatozoid †3. potomstvo: símě Abrahamovo (Koll.); → zdrob. semínko, seménko v. t.