shoda, -y ž. 1. vztah vyplývající ze stejnosti, souhlasu dvou n. více věcí; shodnost: s. jmen; s. názorů, povah; jaz. vyjádření mluvnických významů členu syntakticky řídícího na členu závislém, kongruence: mluvnická s.; s. podle smyslu; sport. (při počítání hry v tenise) stav, kdy obě strany mají stejný počet bodů 2. soulad, harmonie 1: žít v dobré shodě; s. mezi přáteli; jednat ve shodě s morálkou v souhlase 3. nahodilé shluknutí, seskupení n. střetnutí náhod, událostí ap.; sběh 2: šťastnou shodou (okolností) se stalo, že...; to zavinila s. nešťastných náhod; s. událostí způsobila, že...