skákati ned. (1. j. -ču, -či, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. k skočiti 1, 2: s. do vody; s. do jedoucí tramvaje naskakovat; pes mu skákal až na prsa; kanárek skáče v kleci z bidélka na bidélko; s. přes švihadlo, přes tři schody; vozík skákal po hrbolaté dlažbě; přen. potok skákal přes kameny; s. někomu do řeči přerušovat ho; skákal od nápadu k nápadu přeskakoval; hovor. expr. já na všecko neskáču (Vanč.) nedávám se vším nalákat, zlákat; ♦ vysoko s. nemůže nemůže si mnoho dovolit; s. podle něčí píšťalky, noty jednat podle jeho vůle; pak budeš jinak s. poslouchat; s. do neštěstí rovnýma nohama; panská láska po zajících skáče (pořek.) je nestálá; sport. s. do výšky, do dálky; – skáče 190 cm překoná výšku 190 cm 2. dělat skoky; poskakovat 1: děti skáčou; kůzle skáče; skákala na jedné noze; byl by radostí skákal; míč málo skáče odráží se od země; přen. srdce mu skákalo radostí; písmena mu skákala před očima míhala se mu; rozblázněné myšlenky skákaly jí v hlavě (Rais) 3. řidč. expr. (kolem koho) obskakovat 2 (koho): s. kolem manžela; chce, aby se kolem něho skákalo ○ předp. do-, na-, na- se, ob-, od-, po-, pro-, pro- se, pře-, při-, roz(e)- se, se-, u-, u- se, v-, vy- (povy-), za-, za- si