sklenice, -e ž. skleněná nádoba bez hrdla, z kt. se pije n. v kt. se uchovávají tekutiny, nápoje, zavařeniny ap.: s. na vodu; pivní s.; s. z broušeného skla; malovaná s.; naplnit s-i; vyprázdnit s-i až do dna; zavařovací, patentní s.; cesty byly jako s. (Jir.) zledovatělé; ♦ jít, zajít, zastavit se na s-i do hostince, zprav. na pivo; chytit se s. pití; podívat se zhluboka do s. řádně se napít; podívat se s-i na dno naráz ji vypít; bouřka ve s-i vody mnoho zbytečného povyku; → zdrob. sklenka, sklínka, -y ž.: s. vody, vína; utápět stesk ve s-ce pitím; vyprávět při s-ce ve společnosti; ♦ moknout pod s-ou (Jir.) pít, opíjet se; expr. sklenička (*skleninka Něm., nář. sklínečka V. Mrš.), -y ž.: s. na květiny; s. koňaku; být nepřítelem s-y pití