skočiti dok. (3. mn. -í) 1. (~) učinit skok (ve význ. 1); (kam; odkud; přes co) skokem se dostat, skokem překonat něj. překážku: s. do výše; – skočila před něj; kočka jí skočila na klín; s. na koně, do tramvaje naskočit; s. na druhý břeh potůčku; s. do loďky; s. po hlavě do vody; s. s koně seskočit; s. se stromu na zem; s. z tramvaje vyskočit; s. z letadla; s. přes plot, přes příkop přeskočit jej; s. z okna (též se sebevražedným úmyslem); ♦ s. do něčeho po hlavě, rovnýma nohama rychle, bez uvažování něco podniknout; s. někomu do řeči svou řečí jeho řeč přerušit; s. pro někoho do ohně nerozpakovat se vše podstoupit, obětovat život; sport. s. do výšky, do dálky; s. 200 cm, 8 m skokem překonat (výšku, dálku) 2. expr. (kam) provést rychlý, mrštný pohyb někam; vrhnout se: skočila mu radostí kolem krku prudce ho objala; s. za strom uskočit; s. k telefonu rychle přistoupit; s. do šatů (Pujm.) rychle se obléci; s. po vypínači a rozsvítit; řidč. s. na nohy (Erb., Jir.) rychle vstát, vyskočit; ♦ nevěděla, kam dřív s. čeho se dřív chopit, co dřív udělat 3. (po kom, čem; na koho, co) skokem, prudce někoho napadnout; vrhnout se, zaútočit (na koho); expr. (po čem) dychtivě se něčeho chopit, něco získat: skočil po něm; skočil na chlapa; přen. nejprve skočili okupanti na hospodářství zmocnili se ho; ob. zatajoval zisky a berní úřad mu na ně skočil postihl je; – expr. každý po té novince skočil koupil ji; projevil velký zájem o ni; ♦ skočili si do vlasů začali se prát, hádat; s. někomu na špek, na jeho řečičky dát se nalákat, nachytat; žádný mu na to neskočil 4. (o věci) rychle, prudce jako skokem se dostat; přeskočit 4; pojednou, neočekávaně se objevit: plameny skočily na sousední střechu; ručička hodin skočila na osmou; rtuť v teploměru skočila do výše; ceny skočily do výše zvýšily se; – slzy jí skočily do očí vhrkly; do tváří jí skočila červeň rozpaků; srdce jí skočilo až do hrdla začalo prudce bušit, až to cítila v hrdle, přen. polekala se, pocítila bázeň, tíseň; přen. to jí tak myslí skočilo (Jir.) mihlo se; ♦ zast. skoč oko nebo zub (Tyl) padni 5. expr. (pro koho, co; kam) rychle dojít (ve význ. 3); doběhnout 5 (ob.), doskočit 2 (ob.): skoč mi do trafiky pro noviny; s. pro doktora; s. (si) do města; s. si zatelefonovat odskočit si 6. expr. s. si zatančit si: o pouti si spolu skočíme (Svob.); šel si s. ○ předp. do-, na-, nad-, ob-, od- (pood-), po- (popo-) (si), pod-, pro-, pro- se, pře-, před-, při-, roz- (se), se-, u- (pou-), v-, vy- (povy)-, za- (si); — ned. skákati