skupina, -y ž. 1. více jedinců n. jednotlivin (zprav. v jednom místě n. v urč. vztahu): s-y lidí na náměstí; diváci odcházeli ve s-ách, po s-ách; s. stromů, domů; s-y šedých mraků seskupení; s. jezer; řidč. šedohnědá s. Krkonoš (Rais) soubor horských vrcholků; zast. sluneční s-y (Ner.) soustavy; škol. aprobační s. (předmětů, oborů); jaz. souhlásková s., výslovnost souhláskových skupin 2. zájmové, pracovní ap. (zprav. nepříliš četné) společenství osob: pracovní s. četa, kolektiv; pionýrská s.; literární, divadelní s.; Umělecká s. Mánes; určitá s. lidí druh; alegorická s.; protistátní, ilegální s.; voj. dočasně utvořený celek (jednotka ap.) k splnění urč. úkolu: dělostřelecká, úderná, průzkumná s. 3. souhrn jednotlivin vzniklý roztříděním podle něj. společného znaku; kategorie 1, třída: s-y snadných, obtížných cvičení; pojmová s.; chem. radikál 1, grupa 2: jednomocná, dvojmocná s.; bot. souhrn systematicky stejnocenných jedinců; biol. krevní s-y (podle urč. vlastností krvinek n. séra); → zdrob. skupinka, skupinečka v. t.