slíbiti dok. (3. mn. -í, rozk. slib) (co; co komu) dát slib, zavázat se slibem k něčemu; (co, koho komu) zavázat se dát, darovat: co slíbil, to udělal, to splnil; s. poslušnost, věrnost, mlčenlivost; slíbil mi, že přijde dal slovo; slíbil čekat (Olb.); slibme si (navzájem), že...; nezapomeň, co jsi slíbil; s. rukoudáním; s. na svou čest a svědomí zavázat se; – s. dítěti dárek, odměnu; král slíbil Honzovi svou dceru (za ženu) přislíbil; jsi mi již slíbená (Preis.) zaslíbená, zasnoubená; zř. přen. někteří básníci již prvotinami slíbili víc, než mohli splnit (A. Nov.) vzbudili naděje ○ předp. při-, za-; — ned. slibovati