slavný příd. 1. požívající slávy, věhlasu, velmi chvalně známý, velmi proslulý; proslavený: s. panovník; s. lékař věhlasný, znamenitý; s. umělec; s-é činy; stát se s-m; s-á bitva; s-é doby; s-á tradice; potomek s-ého rodu; král Jiří z Poděbrad, slavné paměti 2. spojený s nádherou; slavnostní, skvělý 2, velkolepý, okázalý, honosný 1; slavnostně, obřadně učiněný n. konaný: s. průvod; s-é uvítání; s-á intráda; s. vjezd; s. pohřeb; – s. slib; s-á úmluva 3. slavnostně významný; povznášející, důstojný, slavnostní, velebný: s-é výročí, s. den; s-á chvíle; mít s. pocit; pronést s-m hlasem 4. (dř. ve zdvořilostním oslovení n. pojmenování institucí ap., dnes iron. v titulech) velmi vážený, vysoce ctěný, vznešený: s. soude; s-á vrchnost; s. úřad; s. výbor 5. expr. výborný, znamenitý, vynikající (čast. v záporu): živobytí nebylo s-é; nebylo to (zkouška ap.) nejslavnější; nepříliš s. výkon; s. materiál (Ner.); čast. neslavný v. t.; → přísl. slavně: s. panovat; – s. přísahat; – s. se ozývat; – expr. nepříliš s. si žít; *slavno: bývalo s. (Zey.); → podst. slavnost v. t.