slečna, -y ž. (2. mn. -čen) 1. svobodná dívka, neprovdaná žena; zdvořilé označení, oslovení, titul neprovdaných žen: je to s. nebo paní?; dům byl majetkem dvou starých slečen (Herb.); smím prosit, slečno?; s. Tynda (Čap.-Ch.); s. účetní; s. z fary farská kuchařka; měli slečnu k dětem, francouzskou slečnu vychovatelku; z dcery je už s. dospělá dívka 2. expr. neprovdaná příslušnice zámožné rodiny, zejm. z městských vrstev, zast. i ze šlechtického rodu: sličná hradní s. (Maj.); šatí se jako urozená s. (Jir.) 3. zast. ob. expr. nevěstka: budu dělat slečnu, je to lehčí zaměstnání (Včel.); → expr. zdrob. slečinka v. t.