sledovati (†slediti, 3. mn. -í, Ner., Staš, aj.) ned. 1. (koho, co, za kým, čím; po kom, čem; ~; *komu, *čemu) pohybovat se za někým, něčím; následovat 1 (koho, co): s. někoho krok za krokem stopovat; stráže sledovaly transport; byl sledován policií stopován; (jsem) hotova do bitev ti s. (Frič); s. něčí stopu jít po ní; s. rudnou žílu postupovat po ní; přen. kniž. loď sleduje pobřeží pluje podél něho 2. poněk. zast. (co, koho; za čím, kým; po čem, kom; *nač; ~) v něj. pořadí, zvl. časovém, se po někom, něčem vyskytovat; následovat 2 (po čem): vlny sledovaly jedna druhou; dlouhou zimu sledovalo pozdní jaro; po úvodu sledovala vlastní stať; trest sleduje v patách za zištností (Havl.); krátký řádek sleduje na delší verš (Vrchl.); v zápětí sledovala katastrofa (Pfleg.) 3. (koho, co; *koho, *čeho) věnovat někomu, něčemu pozornost; pozorovat: s. průběh hry; s. vývoj umělecké tvorby; s. zrakem; s. něčí řeč; (učitel) sleduje jich (žáků), i když už nesedí ve školních lavicích (Něm.); s. plnění plánu; s. chod stroje 4. kniž. (co) usilovat o uskutečnění něčeho: usnesení sleduje zvýšení produktivity práce; s. mírovou politiku; s. svůj cíl; s. svůj zájem 5. kniž. (co) řídit se (čím): s. správnou linii; s. svou vlastní metodu; s. velký vzor ○ předp. do-, ná- (proná-), vy-; → nás. sledovávati ○ předp. ná- (proná-), vy-