slina, -y ž. výměšek žláz v dutině ústní: vyplivnout slinu, sliny; polykat sliny, řidč. přen. být v rozpacích; ♦ sliny se mu (na to) sbíhají (v ústech) dostává, má na to chuť; dělat někomu sliny (čast. chutě) laskominy; hodit po někom (jedovatou) slinou pomluvit ho; vmést někomu slinu ve tvář (řidč.) drze ho urazit; mluví, co mu s. na jazyk přinese co ho právě napadne; → zdrob. slinka v. t.