slitina, -y ž. 1. ztuhlá směs roztavených kovů: výroba s-y; s. niklu a železa; s. zlata s mědí; tech., hut. látka vzniklá tavením dvou n. několika kovových prvků, kt. se v tekutém n. i v tuhém stavu navzájem rozpouštějí: s. hliníku, železa, lehké s-y; eutektická s. 2. směs vzniklá slitím, spojením růz. hmot vůbec; čast. přen. směs 1, směsice (vůbec): s. z písku a malty (Čap.-Ch.); – přen. kniž. s. dojmů (Lid. nov.); s. idealismu a prospěchářství (Hora) 3. co tvoří dohromady jednolitý celek: zamlžená s. domů (K. J. Ben.); s. modřin na těle; často ve spoj. jedna s.: vyrážka tvoří jednu s-u; všude samý led, jedna s. (Jir.)