slovanský příd. k Slovan; týkající se Slovanů jako pův. celku n. jako skupiny příbuzných národů; týkající se příslušníků jednotlivých národů této skupiny: s-á pravlast; s-á minulost; hradiště s-ého původu; počátky s-ého osídlení v Čechách; nejstarší s-é památky literární; s-é písmo užívané u někt. Slovanů východních a jižních, (kdysi) hlaholice, cyrilice; S-é starožitnosti dílo Pavla Josefa Šafaříka; – s-é kmeny, národy; s-é země, státy; příbuznost s-ch jazyků; s. folklór; S-é tance skladby Antonína Dvořáka; s-é literatury; s-á filologie; s. jazykozpyt, národopis; (dř.) S. ústav ČSAV; – s-á vzájemnost, pospolitost, spolupráce; s-á myšlenka; s. mesianismus polský (Wollman); široká s-á tvář (Olb.) příznačná pro Slovany; s-á lípa (symbol slovanství); v růz. názvech S-á lípa radikální vlastenecký spolek v pol. 19. stol.; časopis tímto spolkem vydávaný; S. dům restaurace a společenské středisko v Praze; S. ostrov (v Praze); řidč. klášter S. (Jir.) Emauzy, klášter Na Slovanech; círk. s-á liturgie, s. obřad v jazyce slovanském, církevněslovanském; s-ští věrozvěsti Konstantin a Metoděj; hist. S. sjezd (v Praze) manifestační setkání (zvl. kulturních) představitelů slovanských národů r. 1848; polit. S. výbor Československa instituce podporující myšlenku spolupráce slovanských národů, navazující na tradici společného protifašistického boje za války; zool. poletucha s-á; → přísl. slovansky: s. cítit; na trzích (v Terstu) mluví se s. a italsky (Ner.) slovanským jazykem (zde slovinsky); zapěli kněží u oltáře s. (Jir.) v církevněslovanském jazyce; typicky s. měkká melodika (Helfert); s. hostinný dům (Ner.); → podst. slovanskost, -i ž. slovanství: s. lužické kultury; s. Janáčkova díla; vědomí s-i (Šus.) slovanské sounáležitosti