smyčec, -čce, ob. šmytec, -tce m. 1. nástroj s napjatými žíněmi, jehož třením o struny se vyluzují tóny: přejet s-em struny; ♦ expr. hubený, tlustý jako s. (Rais, Zaor.) velmi hubený; text. (dř.) soukenický s. náčiní v podobě smyčce sloužící k čištění vlny 2. mn. smyčce hud. slang. smyčcové nástroje: rozehrát s.