snadný příd. (2. st. snazší, snadnější) 1. takový, kt. lze vykonat, kt. se děje bez námahy, obtíží, znalostí, dovednosti ap.; lehký 5: s-á práce; s-é výpočty; s-é cviky; s-é vítězství laciné; to je s-á pomoc; to není tak s-á věc; není nic snazšího než to; mít s. život bezstarostný; velmi s-é stanovisko pohodlné; volit nejsnadnější (nejsnazší) cestu nejméně obtížnou, nejpohodlnější †2. (k čemu) náchylný 1: kdo k věření s., s. k oklamání (Čel.) †3. nestálý, lehkomyslný: s-á mysl (Tyl); → přísl. k 1 snadno, poněk. zast. snadně (2. st. snáz(e), snadněji) lehce, lehko: s. přístupné místo; s. vykonat, získat, uvěřit, pochopit; tak s. to nepůjde lacino; sklízelo se (na poli) s-ě (Jir.); já s-ě věrím tomu (Vrchl.); s-o a rychle (něco vydělat, získat) bez velké námahy; po léku ti bude snáz(e) ulehčí se ti; řidč. snáze bych se byl smrti nadál, než... spíše; → podst. k 1, 3 snadnost, -i ž.