souhláska (†spoluhláska Jg. aj.), -y ž. (2. mn. -sek) jaz. hláska, kt. zprav. není slabikotvorná a jejíž podstatnou složkou je šum; konsonant: s-y dásňové, retné, předopatrové, zadopatrové, předojazyčné, zadojazyčné; s-y nosové, ústní; s-y ražené, třené, úžinové, závěrové; s-y plynné, bokové; s-y znělé, neznělé; s-y párové, nepárové; tzv. měkké s-y po kt. se v českých slovech píše i; tzv. tvrdé s-y po kt. se v českých slovech píše y; tzv. obojetné s-y po kt. se píše někdy i, jindy y; měkčení, splývání s-ek