soulad, -u m. (6. j. -u) 1. řád, shoda, ladný dojem vyplývající ze vzájemné vhodnosti, umírněné vyrovnanosti; harmonie 1: s. barev; s. rysů tváře; tělo vynikalo ztepilostí a s-em (Jir.); s. štíhlých oken a útlého sloupoví (Bass) 2. vyrovnanost ve styku s druhým; (přátelská) shoda 2, jednota 2: rodinný s.; žít v dokonalém s-u se spolupracovníky; myšlenky s-u a lásky (Vanč.); příklad s-u pracující inteligence s dělnictvem (Zápot.) 3. vyhovování, odpovídání něj. požadavku, potřebě ap.; shoda 2, souhlas 1: s. s veřejnými zájmy; s. zdravotní péče se současným stavem lékařské vědy; vybudovat provozovny v s-u s investičním plánem 4. řidč. libé souznění; souzvuk 1, harmonie 2: (zvony) hlaholily libozvukým s-em (Třeb.)