spánek, -nku m. 1. stav organismu, při kt. je fyzická i duševní činnost utlumena (op. bdění 1): uložit se k spánku; být pohřížen v pevný s.; probrat se, probudit se ze spánku; lehký, tvrdý s.; dobrý s.; nepravidelný s.; s. posiluje; léčit spánkem; letargický, hypnotický s.; ust. spoj. s. jim sklížil oči, víčka usnuli; spát spánkem spravedlivých klidně, pevně, přen. být mrtev; – přen. příroda se probouzí ze zimního spánku; národ probuzený ze staletého spánku; politický s. (Ner.) nečinnost, klid; euf. věčný (poslední Vrchl.) s. smrt; uložit někoho k věčnému spánku pohřbít; zool. zimní s. dočasné utlumení životní činnosti v zimním období (např. u jezevce, netopýra) 2. (6. mn. -ncích) postranní část hlavy mezi čelem a uchem; skráň 1 (kniž. a bás.): bolest v pravém spánku; žíly na spáncích mu naběhly; → expr. zdrob. k 1 *spáneček, -čku m.: dětský s. (Neff)