sračka, -y ž. vulg. 1. průjem: mít sračku 2. zprav. mn. sračky výkaly; přen. něco mazlavého, kašovitého, kaše 2: (ruka) rozmačkaná (tankem) na sračku (Weiss) 3. výraz silného záporu, vůbec nic: víte sračku (Kubín); co s námi svedou? sračku starou (Boj.); — sračka, -y m. i ž. vulg. slaboch, bázlivec, zbabělec; nadávka vůbec: takový s. ufňukaný (Kop.)