stát, -u m. (6. j. -ě) základní mocenská organizace ve společnosti na urč. území; toto území: československý s.; rakouský s.; malé, velké státy; svobodný s.; absolutistický, demokratický s.; spolkový s.; socialistické, kapitalistické státy; hlava státu; přen. s. ve státě autonomní jednotka uvnitř něj. organizace ap., zprav. expr. o uzavřené skupině lidí v něj. širším společenství pracovním, zájmovém ap., kt. si vede po svém: církev byla s. ve státě; expr. mravenčí, včelí s. společenství; je něco shnilého ve státě dánském děje se něco nesprávného, o čem není jasno (podle Shakespearova Hamleta); v názvech: Spojené státy americké; Vatikánský s.; polit. práv. základní politická organizace třídní společnosti uplatňující moc vládnoucí třídy n. celé společnosti; hist. církevní, papežský s. světský stát pod svrchovaností papežů (zaniklý r. 1870); zdrob. státek, -tku (6. mn. -tcích), řidč., zprav. expr., státeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.