střežiti ned. (3. mn. -í) 1. (koho, co; ~) konat hlídku u někoho, něčeho; hlídat I 1: s. zajatce, vězně dohlížet, dozírat na ně; s. bránu, dům; ostražitě s. hranice; řidč. nikdo zde nestřeží (Ner.); sport. publ. s. branku být brankářem, chytat 2. kniž. (co, koho; koho co před kým, čím; *čeho) starat se 1, pečovat (o uchování, zachování něčeho, někoho), hlídat I 3, bdít 2 (nad čím, kým), dbát 2 (o co, koho), hledět si 6 (čeho, koho): opatrovat 2, chránit, ochraňovat: s. oheň, aby neuhasl; s. jakost výrobku; s. národní svobodu, jednotu strany; s. tajemství; – (pečlivě) střežil chlapce jako oko v hlavě; s. odkaz minulosti; — střežiti se ned. kniž. 1. (koho, čeho; s inf.) varovat se, chránit se 1, vyhýbat se (komu, čemu): střež se žen (Ner.); ať se kořalky střeží (Jir.); střežila se dát na sobě něco znát *2. (~; před kým) dávat na sebe pozor, být ostražitý, stříci se 2: moudře s. se (Zey.); (kdyby znal jeho názory,) možná, že by se před ním více střežil (Pfleg.); ○ předp. o-; nastřežiti, vystřežiti; → nás. střežívati (o) bez předp.