strážce, -e m. (5. j. -ce, 1. mn. -žci, kniž. -žcové) (strážkyně, strážce v. t.) kdo někoho, něco střeží, hlídá; stráž 2: s-ové hranic; pracovat za dohledu strážců hlídačů; s. veřejné bezpečnosti; s. majáku; pes, věrný s. domu; přen. s. českých pokrokových tradic ochránce; mládež má být strážcem kulturních statků; (v křesťanských náb. představách) anděl s.; polit. lord s. pečeti (ve Velké Británii) předseda a mluvčí Sněmovny lordů, zprav. člen vlády