studovati (ob. študovat, zast. ob. a expr. študýrovat) ned. (z lat.) 1. (~; co) vzdělávat se, školit se na škole (zvl. vysoké): s. na vysoké (střední) škole, vysokou (střední) školu; s. na universitě; s. techniku; studovali (študýrovali Šim.) na technice spolu; dal syna s.; studuje v Praze; dálkově s.; s. při zaměstnání; bude s. ještě dál pokračovat ve studiu na vyšší škole; zast. ob. študovat na doktora (Jah.); zast. ob. expr. študýrovat na pána (Preis.) 2. (co) získávat poznatky na vysoké škole (i mimo ni); učit se něčemu: s. na universitě práva; s. matematiku; s. s výborným prospěchem; s. k maturitě; – pilně studuje němčinu; s. roli 3. (co) vědecky zkoumat, bádat 1 v něčem; (co, koho) zkoumat, expr. pozorovat, prohlížet vůbec: s. vývoj světového dramatu; s. dějiny; s. techniku verše; – s. návrhy, projekty; s. zápisy; expr. s. programy kin; s. rysy něčí tváře; nepozoroval, že jej v pravém slova smyslu studuje (Šmil.) 4. (co) cvičit 2, nacvičovat: s. gesta před zrcadlem; – s. divadelní hru, operu 5. expr. (co, nač) přemýšlet, jak něco provést, zařídit: študýruje na to, jak se zbavit dluhů; celou noc študoval, co jim odpoví hloubal ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, pro-, pře-, pře- se, v(e)- se, vy-; → nás. studovávati ○ předp. do-