svícen, -cnu m. (6. j. -u) 1. stojan na svíčku n. (kdysi) na louč: dřevěný, kovový, skleněný s.; sedmiramenný s.; – ve vysokém svícnu hořela louč (Rais); přen. světle zelené svícny letorostů (M. Han.); ♦ pod svícnem bývá (je) tma nedostatky bývají často tam, kde se to nejméně čekalo †2. lustr se svíčkami: (se stropu) visel s. kovový o několika ramenech (Jir.); → zdrob. k 1 svícínek, -nku m. (6. mn. -ncích): připevnit vánoční svíčky do s-ů