svítiti ned. (3. mn. -í, rozk. sviť, zř. svěť, podst. -cení) 1. vydávat, vyzařovat světlo; zářit: lampa jasně, slabě svítí; slunce, měsíc svítí; ručičky (hodinek) ve tmě svítí; světlušky svítily v trávě; euf. už brzy na ni (mou hlavu) slunce s. nebude (Erb.) nebudu už dlouho živ; přen. u rychtářů svítilo pořád slunce (Svět.) byla rodinná pohoda; ♦ pro jedno kvítí slunce nesvítí (pořek.) 2. vrhat světlo určitým směrem: svítil si na cestu lampičkou; sem vůbec slunce nesvítí; zhasni, svítíš mi do očí! 3. mít v činnosti osvětlovací zařízení, užívat osvětlení: ty ještě svítíš?; u nemocného svítili celou noc; v zimě svítíme i ve dne; s. elektřinou, petrolejem; slang. nedá se s. nedá se nic dělat 4. též s. se třpytit se, zářit, lesknout se, blýskat se 2: oči (se) mu svítily v horečce; v uších se jí svítí náušnice; v dálce svítila hladina rybníka; v domku se všecko svítilo čistotou, novotou; boty (se) svítily; přen. dobrota jí z očí svítila (Zey.) 5. též řidč. s. se odrážet se od svého okolí světlou n. živou barvou: pod lesem bíle svítilo stavení; v rudých rtech svítily zuby skvěly se; prkna se jan svítila zářila bělostí; z roztrhaných rukávů svítily lokty probleskovaly ○ předp. do-, na-, o-, po-, pro-, roz-, vy-, za-, za- se; → nás. svítívati, svítívati se