svatý příd. (2. st. světější) 1. náb. křesťanskou církví uznaný za nejvýš dokonalého v ctnostech a kanonizovaný (zprav. zkracováno sv.): s. Václav; s. Blažej; chrám s-ého Víta jemu zasvěcený; s-á Panna Panna Maria; s-á rodina Josef, Panna Maria a Ježíš; s-í tři králové; Duch s.; S. otec (mimo náb. vyjadřování iron.) papež; s-í Otcové; Životy svatých Otců; žert. s. utřinos budižkničemu; ust. spoj. tanec s-ého Víta posunčina 1, chorea (med.); dar ducha s-ého nadání I 1; ♦ osvítil ho duch s. dostal dobrý nápad; ob. bude to na s-ého Dyndy nikdy; – S. Vít chrám svatého Víta v Praze; zeměp. S-á Helena; ostrov s-é Heleny 2. (2. st. též svatější) vůbec ctnostný, mravný 1, dokonalý 1: vést s. život; Hus byl poctivý, s. muž (Jir.); dělat se, stavět se s-m; s-á prostoto! (povzdech nad něčí naivitou n. hloupostí) 3. mající vztah k bohu, světcům, náboženským obřadům n. vůbec k náboženským představám: s. kříž; s-é ostatky; nejsvětější svátost oltářní; mše s-á, s. oheň (A. Mrš.) věčné světlo; s. hrob Kristův; s. obraz, obrázek zobrazující světce; s-á válka vedená proti těm, kt. nechtěli přijmout křesťanství n. islám n. proti kacířům; ust. spoj. S-é město Jeruzalém; S-á země Palestina; s-é pole hřbitov; Písmo s-é bible; círk. s. týden před Božím hodem velikonočním; s-á noc štědrovečerní; hist. S-á aliance; s-á říše římská název staré německé říše do r. 1804. 4. nade vše drahý, ctěný; posvátný 2: s. Vyšehrad; s-á Rus; choval to jako s-ou památku; jeho názor mu byl s.; co řekne, to je s-é o tom nikdo nepochybuje; nic mu nebylo s-é 5. neobyčejně velký, intenzívní, a tím vzbuzující úctu, obdiv, vážnost; vznešený, ušlechtilý: s-é nadšení, rozhorlení; s-á vášeň; s. hněv; s-é právo; s. boj za vlast; je to mou s-ou povinností 6. úplný, dokonalý 2, naprostý: s. mír, klid; mít od něčeho s. pokoj nemusit se o to starat; s-é ticho; s-á pravda (zesílené přitakání); hovor. že se to stane, to je s-é zcela jisté, nesporné; expr. dejte mi svatej pokoj, rámus (zř., Nový) nechte mne na pokojí (ve význ. I 1); — zpodst. svatý, -ého m. (svatá, -é ž.) světec 1 (světice): obrazy svatých; svátek Všech svatých 1. listopadu; posílá mne ta tvá svatá (Ner.) patronka; Nejsvětější Hospodin; ust. spoj. (prosit) pro všechny svaté (v platnosti citosl.) vyjadřuje úpěnlivou prosbu, strach, překvapení, údiv, úžas; proboha; úpěnlivě, snažně; ♦ stojí jako s. za dědinou (Preis.) strnule; to je nějaký divný s. podivín; komu pánbůh, tomu všichni svatí (přísloví) koho zahrnují přízní vysoce postavení lidé (zprav. nadřízení), tomu přejí i ostatní; kdo je obdařen něj. dary (nadáním, bohatstvím ap.), tomu přibývají (bez zásluhy) další; kdo má štěstí ve velké věci, má je i v méně důležitých ap.; být poslední s. (čast. jen poslední) v kalendáři nejméně vážený, ceněný, být opomíjen; → přísl. k 2, 6 svatě: s. žít ctnostně, mravně; – s. něčemu věřit úplně, naprosto; s. na něco zapomenout zcela; – hovor. s. něco slibovat svatosvatě, najisto: k 6 svato řidč.: všude ticho, s. (Rais); → podst. k 1-5 svatost, -i ž.: obrana s-i Jana Nepomuckého; – s. života; žít u s-i (Zl. Praha); – s. obřadu; s. míst; – s. boje; Jeho S. titul příslušející papeži: Jeho S. Jan XXIII.