svatba (2. mn. -teb) (nář. svarba Šlej., svajba R. Svob., pomn. svatby Jir., svarby Rais), -y ž. 1. souhrn obřadů a úkonů provázejících vstup do manželského stavu: slavná, tichá s.; s. na radnici, v kostele sňatek, oddavky; chystat, (vy)strojit svatbu; svatby byly veselé a trvaly tři dny (Lang.); ust. spoj. stříbrná, zlatá, diamantová s. oslava pětadvacátého, padesátého, šedesátého výročí sňatku; čertova s. (John, Třeb.) vichřice, krvavá s. (Sab.) poprava; obl. čerti měli zase na dvoře svatbu (Mah.) byl povyk 2. svatební průvod, hosté: s. už jede na radnici; ostatní s. odešla do krčmy (Olb.) svatebčané 3. obl. název jídel z poživatin dohromady uvařených, nejč. z hrachu a krup (Herb.); expr. zdrob. svatbička, -y ž.