svaz, -u m. (6. j. -u, řidč. -e) 1. organizace, instituce ap. vzniklá spojením, sdružením osob n. dílčích organizací, institucí ap. na základě společných zájmů, cílů ap.: odborové svazy; sjednotit družstva v jeden s. (Štoll); v názvech států, organizací a institucí: S. sovětských socialistických republik (zkr. SSSR), Sovětský s.; jet do Svazu (hovor.) Sovětského svazu; Československý s. mládeže (zkr. ČSM); S. pro spolupráci s armádou (zkr. Svazarm); Odborový s. zaměstnanců v hornictví; Ústřední s. družstev; S. komunistů Jugoslávie; S. československých spisovatelů; Československý rybářský s. 2. celek vzniklý spojením urč. dílčích celků, jednotek vůbec: partyzánské oddíly vzrůstaly v silné svazy; svazy bombardovacích letadel (Pujm.) velké, spojené letecké jednotky; voj. souhrnný název pro armády n. skupiny armád; bot. skupina blízce příbuzných rostlinných společenstev (např. bučiny); jaz. jazykový s. společenství jazyků vzniklé vývojem na někt. územních celcích ekon. n. kulturně těsněji spjatých 3. řidč., poněk. zast. svazek 3, 4, pouto 2, spojení 4, 5: (v českém životě) popraskaly staré svazy a svazky (Herb.); být v úzkém svazu s dělnickou masou (Z. Nej.); uzavřel přátelský s. se mnou (Mach.); s. citů (Čech); – byl přijat do svazu sousedů putimských (Baar) 4. řidč. kniž. co něco s něčím svazuje, spojuje, k něčemu poutá: kolotoč zaskřípěl všemi svazy (K. Čap.); stráž snímá s (jeho) rukou svazy (Staš.) pouta 5. zř. zast. soubor, svazek 1 věcí svázaných, spojených dohromady: s. klíčů (Durdík); ohromný s. (kořenů) (Šlej.) *6. šlacha, sval I: svazy vychrtlého týla (V. Mrš.); kost bez masa, svazů (Vrchl.)