téci ned. (3. mn. tekou, tečou, rozk. tec, teč, bud. poteče, bude téci, min. tekl, podst. tečení, přech. přít. teka; inf. hovor. téct, ob. týct) 1. (zprav. o tekutině) dostávat se (proudem) z vyššího místa na nižší; proudit 1: z horských luk tečou potůčky; řeka teče údolím plyne; teče mu z nosu krev řine se; po tvářích jí tekly slzy; pot mu tekl z čela; cestami teklo bláto (Til.); neos. teče mu do pokoje (střechou, stropem) zatéká; teče na nás se stromu prší; expr. jen ze mne teče, jsem promoklý na kůži; pracuje, až z něho teče velice se potí; přen. ulicí tekl proud lidí valil se; slova pyšně tekla ze rtů (Rais) splývala; čas teče plyne, ubíhá, míjí; život tekl klidně (Rais); z Liškovny teklo světlo (Boj.) linulo se; (o něčem, čeho ve velkém množství přibývá n. ubývá:) zrno jen teklo bylo ho hodně; víno teklo proudem (Svět.) mnoho se pilo; peníze tekly lijavcem (řidč., Jah.) velice byly utráceny; bás. na šíj vlas tek´ (Sova) splýval, spadal; ♦ teče mu (voda) do bot (expr.) je ve svízelné situaci, ještě mu teče mléko po bradě (ob.) je příliš mladý a nezkušený; řeč se mluví, voda teče (pořek.) není třeba každé slovo brát na váhu; (ve válce, v revoluci) teklo mnoho krve bylo hodně raněných, zabitých; z cizího krev neteče (přísloví) s cizím majetkem se zachází méně šetrně; cizí škoda nemrzí, nebolí 2. (zprav. o nádobě) být děravý, propouštět kapalinu: hrnec teče; rozeschlé necky tečou; plnicí pero teče pouští mnoho inkoustu 3. řidč. měnit se v tekutinu; roztékat se, rozpouštět se: svíčka čadí a teče; máslo na slunci teče; ♦ slang. tečou mu nervy ztrácí vládu nad sebou, je rozčilen 4. obl. mokvat, hnisat: noha se mu otevřela, ošklivě tekla (Jah.) ○ předp. do-, na-, o-, ob-, od-, pod-, pro-, pře-, při-, roz-, roz- se, s-, v-, vy-, za-, utéci se (rozu- se), ztéci