tíha, -y ž. 1. (též *těha Hol., Kos.) vlastnost tělesa, zprav. těžkého vzhledem k něčemu, působená přitažlivostí (zemskou); (velká) váha: byl stržen vlastní tíhou; celou tíhou dopadl k zemi; t. olověných tyčí; pod jeho tíhou schody vrzaly; přen. (o něčem působícím nesnáze, svízele:) t. daní; t. krize; t. válečné doby svízele, těžkosti; t. utrpení, starostí, viny, nenávisti; (o něčem závažném, významném, důležitém:) t. důkazů pádnost, přesvědčivost; pocítit tíhu obžaloby dosah; pod tíhou slov; celá t. domácnosti spočívala na ní; t. chvíle (Herrm.); t. minulosti (Nový) 2. tíseň, starost: všechna starost a t. byly ty tam; shodit ze sebe tíhu; spadla z ní všechna t. zbavila se starostí, odpovědnosti 3. řidč. něco těžkého; náklad 2, břemeno 1: kráčeli vlekouce tu velikou tíhu (Vanč.) *4. přitažlivost 1, tíže 2 (fyz.): t. zemská (Maj.)