týl, -u, -a, řidč. -e m. (6. j. -u, -e) (zast. a nář. týlo, -a s., Klicp., Rais) 1. zadní část hlavy: posunout si čepici do týla; šatky kolem hlavy do týla zavinuté (Jir.); drbat se v týle (K. Čap.); dám mu jednu do týlu (Ner.); strach seděl jí v týle (K. J. Ben.) tkvěl v ní 2. šíje 1; řidč. a zast. záda: obklad v týle; hlava sedící na masitém týle (Tyl); kráčel s hlavou sklopenou a týlem shrbeným (Něm.); přen. skočit někomu do týlu do zad; být někomu v týle v patách 3. zadní vnitrozemská strana bojujících vojenských útvarů, prostor za frontou; zadní strana vůbec: bombardování v nepřátelském týlu zázemí; partyzánské oddíly v týlu nepřítele; přesunout raněné do týlu; voj. prostor za bojovými sestavami vojsk; útvary, zařízení v tomto prostoru; – tech. t. sekery její zadní tupá plocha