těleso, -a s. (6. j. -e, -u) 1. poněk. zast. a odb. prostorový, trojrozměrný útvar (zprav. větších rozměrů): osvětlovací, otopné t.; t. turbíny (Čap.-Ch.); mohutná palácová t-a (Lang.); med. (mít) cizí t. v oku (v průdušnici, krevním oběhu ap.) cizí předmět; geom. průřez t-a; povrch, objem t-a; pobočná stěna t-a; fyz. pohyb t-a; setrvačnost t-a; šedé t.; hvězd. nebeská t-a (hvězdy, komety, meteority ap.): pohyb nebeských těles; geol. vyvřelé (hlubinné, povrchové) t. 2. tech. hlavní, podstatná část zařízení, stroje n. jeho části: t. kompresoru, čerpadla; sací t.; t. ložiska; zeměd. orební t. pluhu; loď. lodní t. trup a stavby nad hlavní palubou *3. tělo 1: t. ve květované vestě (Jir.) 4. kniž. soubor osob n. řidč. věcí tvořících celek za urč. účelem: velké orchestrální t. orchestr; řídit amatérské pěvecké t. sbor; divadelní t. soubor; tělovýchovná a sportovní t-a oddíly; vojenské t., t. armády (Vach.) oddíl, útvar, pluk ap.; t. vozů, koní a mužstva pohnulo se (Jir.); práv. (dř.) knihovní t. nemovitost n. souhrn nemovitostí jako předmět zápisu v pozemkových knihách; → zdrob. k 1 tělísko, -a s. (6. mn. -ách): v kapce vody jsou milióny t-sek; med. cizí t. v oku (v krvi ap.); tech. brusné t.; pyroforická t-a; anat. hmatová, příštítná t-a; žluté t.; biol. pólové t. 5. dopr., stav. (silniční, železniční) t. základní stavební část silnice n. železnice tvořená náspy, výkopy ap.; příd. tělískový