tělocvičiti ned. (3. mn. -í) poněk. zast. provozovat tělocvik: t. několik hodin (Právo l.); tělocvična, -y ž. (2. mn. -čen) místnost, kde se cvičí (ve význ. 3): školní t.; letní t.; cvičit v t-ě; tělocvik, -u m. záměrné cvičení těla: provozovat t.; domácí, ranní, školní t.; t. na nářadí; zdravotní t.; instruktor zájmového t-u; med., těl. nápravný t.; pasívní t.; tělocvičný příd.: t-é nářadí; t. úbor; t-á soustava; sportovní a t-á organizace tělovýchovná; (dř.) sokolské t-é jednoty; (dř.) dělnické t-é jednoty (zkr. DTJ); → přísl. tělocvičně; tělocvikář, -e m. (tělocvikářka, -y ž.) 1. kdo pěstuje (prostný a nářaďový) tělocvik: svaly t-e; družstvo t-ů 2. učitel n. vysokoškolský student tělocviku; tělocvikářský příd.: t-á zručnost; → přísl. tělocvikářsky