tětiva (ob. totiva), -y ž. 1. (též †tětivo, -a s., Choch. aj.) šňůra spojující oba konce luku a vymršťující střelu: hedvábná t.; t. luku; zazvučely tetivy kuší (Kapl.); letěl jako šíp vypuštěný z t-y; tělo se napjalo jako t. 2. něco, co tětivu připomíná: zast. vložili mu palce pod tetivu (Jir.) šňůru na skřipci (ve význ. 1); mysl. silná šňůra na horním okraji sítě (tenat) k chytání zvěře 3. geom. úsečka omezená dvěma body křivky; → zdrob. k 1 *tětivka (Č. lid), *tetivka (Lum.), -y ž.