třmen, řidč. třemen (†střemen Havl., Jir., †střmen Wint.), -u, řidč. -e m. (6. j. -u, řidč. -i) 1. součást jezdeckého postroje v podobě kovového oblouku s rovnou příčkou, kt. visí na řemeni po straně sedla: zasunout nohu do třmenu; vyšvihnout se do třmenů nasednout na koně 2. zprav. jen třmen co tvarem třmen připomíná (zejm. součásti): tech. t. visacího zámku; t. šlapátka (jízdního kola); nosný, pojistný, závěsný t.; → zdrob. třmínek v. t.