tady zájm. přísl. a částice I. přísl. 1. (též nář. tadyk Jir., tadle Vrba) na místě, na kt. mluvčí je, na kt. ukazuje, na tomto místě; v těchto místech, v tomto kraji; zde 1, tu 1: je to někde t. dole; za chvíli jsem zase t.; tam se pracuje stejně dobře jako t.; souvztažně tady — tam: t. je alej lip, tam kaštanů; (při telefonickém hovoru) t. (je) Petr, kdo (je) tam?; t. máš a čti (při podávání něčeho); kdyby nebylo jí, už by taky jistě t. nebyl (Šim.) naživu; jaké t. rozvažování (Poláč.) v tomto případě; t. se nedá nic dělat 2. hovor. (často ve spoj. s ukaz. zájm.) zesiluje, zpřesňuje ukazování n. poukazování na osobu, věc n. místo, zde 2, tuhle: dal jí t. tu knížku; t. Anča ti pomůže; má vrchní dozor na obsluhu té bestie t. (Baar) (stroje); t. ty dny; napsal jsem to t. do listu (Ner.) do tohoto listu 3. (též nář. tadým) řidč. tudy: vojsko se t. povalí (Klicp.); tadým jde voda, tadým vzduch (V. Mrš.) 4. (ve spoj. se slovesem býti, řidč. míti) vyjadřuje začátek existence něčeho, něj. časového období ap.: den už je t.; jaro je t.; musí dělat, nebo t. bude večer a práce nebude hotova; vlaštovky už jsou t. přiletěly na jaře; než se naděješ, máš tady vánoce; už je to t. je to (něj. rozhodnutí, usnesení ap.) oznámeno, zveřejněno ap., nastalo něco očekávaného II. částice řidč. hovor. jako spojovací výraz uvozuje souřadnou, zprav. volně připojenou větu, kt. vyjadřuje důvod n. příčinu toho, co je obsahem věty sousední; to: náš byt je jako průchodní dům a do našeho salónu smí každá zednice. T. máš své pitomé šetření na služkách (Olb.); t. máš to své věčné balení krku, kluk je teď hned nachlazený