tenký příd. (2. st. tenčí) 1. mající malou tloušťku, sílu (ve význ. 5); slabý 5 (op. silný 5, objemný, tlustý): t-á vrstva; t-á zeď; t. sešit; t. krajíc; t-á deska; t. prst; t-á nit; t-é vlákno jemné; t-á látka; t-é šaty; mít t-ou postavu štíhlou, útlou, hubenou; je t. jako nudle; vytáhnout těsto do t-a; ♦ mít t-é uši všechno slyšet; expr. leze nám tlusté do t-ého (Boj.) začíná nám být zle, začínáme trpět bídou; anat. t-é střevo horní, delší část střeva, menšího průsvitu 2. (o zvuku) jemně, slabě a zprav. vysoce znějící; jemný 2, slabý 8, vysoký (op. silný 8): t. pípavý hlásek; t-é hvízdnutí; t. smích (Drda) 3. řidč. vyskytující se v menším množství n. nižší jakosti; nevelký, nevydatný, slabý 6, 7: t. děj (Maj.); t-é rozdíly (Prav.) nepatrné; nář. t. oběd (Kubín) skrovný, hubený 2; jídla potenku (Herrm.) málo 4. řidč. (o něčem plynném) řídký 1: t. vzduch (Zey.); t. dým (Drda); → přísl. tence (†tenko) (2. st. tenčeji): napsat, nakreslit něco t. slabě; t. nanést barvu; potoky přemrzly a ne tenko, ale tlustým ledem (Jir.); – zachichtnout se t. (Řez.); – řidč. a nář. žít t. (Mart.) skrovně; – zř. (mlha) začala t. vystupovat (Neff); → podst. tenkost, -i ž.