teplota, -y ž. 1. vlastnost hmoty daná stupněm tepla a objektivně měřitelná: nízká, vysoká t.; průměrná (roční, letní) t.; t. vzduchu, vody; pokojová t.; tělesná t.; povrchová t.; t. stoupá, klesá teplo 2; změna, stupeň t-y; měřit t-u; zapisovat t-u pacienta; tavit kov při vysokých t-ách; voda vře při t-ě 100 °C; fyz. vlastnost pevných látek, kapalin n. plynů vyvolávající tepelný vjem; jedna z veličin určujících tepelný stav látky: t. tání, tuhnutí, varu; t. slučovací, zápalná; t. absolutní měřená od absolutní nuly; kritická t.; tech. tavicí t.; meteor. inverze t-y 2. obl. čes. (mírná) horečka I: dostat t-u; týden měla t-y