terasa, -y ž., řidč. a poněk. zast. teras, -u m. (6. j. -u, -e) (z fr.) 1. přírodní n. umělý stupeň ve svahu, před stavbou ap.: skalnaté t-y; t. u chaty; zahrada upravená do teras; geol. stupeň n. stupňovitý útvar vytvořený erozí a přikrytý nánosy: říční, mořské, přímořské, pohřežní, údolní t-y 2. plochá střecha se zábradlím upravená k pobytu: sedět, opalovat se na t-e; květinové, vyhlídkové t-y kavárny; → zdrob. teráska, -y ž. (*terásek, -sku m., 6. mn. -scích, Herrm.); — terasový (*terasní Mach.) příd.: t-é zahrady; – t-é mrakodrapy s terasami; geol. t-é štěrky, písky, uloženiny spočívající na terasách; — v. též taras