tlak, -u m. (6. mn. -cích) 1. síla působící přímo na něj. předmět (směrem k němu): tlakem vody protržená hráz; váha se projevuje tlakem na podložku; čerpat olej pod tlakem; pumpa na t.; nízký, vysoký t.; měřit t.; mít na prsou t., pocit tlaku; fyz., tech. (v mechanice tekutin) velikost síly působící kolmo na jednotku plochy; (v teorii pružnosti) zatížení silou, při němž dochází ke zkrácení ve směru jejího působení: atmosférický, barometrický t.; hydrostatický, hydrodynamický t.; osmotický t.; t. vzduchu; t. plynu, páry; prostý t.; kritický t.; měrný, specifický t.; – zkouška tlakem; pevnost v tlaku; stav. podporový t. nosníku; tech. svařování tlakem při kt. kromě tepla působí tlak; geol. t. nadložních vrstev; horský t.; meteor. brázda nízkého tlaku; hřeben vysokého tlaku; med. snížený, zvýšený krevní t.; systolický, diastolický t.; nitrohrudní, nitrooční t. 2. silné, násilné působení, mocenské n. morální naléhání, nucení; nátlak 2: politický, hospodářský t.; revoluční t.; cenzurní t.; psychologický t.; odolávat, podlehnout, ustoupit tlaku veřejnosti, veřejného mínění; jednat pod tlakem; každý t. budí protitlak každé násilí vzbuzuje odpor; t. útočícího nepřítele nápor 3. kniž. tíha 2: t. dluhů, starostí (Čech); t. noci (Vrchl.); cítit t. nepohody (Šmil.)