tlumočiti ned. (3. mn. -í) (z něm.) 1. (též †tlumačiti Šaf.) (~; komu, co) ústně překládat (do jiného jazyka); kniž. (co; ~) překládat vůbec: pohotově, dokonale t.; rozuměli si bez tlumočení; státníkům tlumočil tajemník; t. projev; – kniž. Jungmann jej (Goetha) tlumočil (Mach.); listy s latinským tlumočením (Koll.) 2. (též †tlumačiti Choch.) kniž. (co komu; co) sdělovat 1, vyřizovat: t. někomu přání, vzkaz, pozdravy; t. své názory přednášet, vykládat, vysvětlovat; přen. hlas, který tlumočil nevoli (Dyk) vyjadřoval 3. kniž. (co, komu co) převádět do jiného (nejč. uměleckého) způsobu vyjádření; interpretovat 2: herecky věrně t. text hry; tanečně t. skladbu; záznam tlumočí věrně rozmluvu; t. příběh (Vanč.); zast. písně t. (Jir.) zpívat ○ předp. pře-, vy-, z-; → nás. k 1, 2 tlumočívati (o) bez předp.